TO&JEN- premiéra

Po okně leze moucha, ta tlustá co se ji říka masařka. Okenní tabulku tu křižuje už celou věčnost. Lidem se většinou hnusí, ve skutečnosti je ale krásná, kovově zelená a modrá, s průsvitnými křídly protkanými stříbrnými nitkami. Už dlouho tu leze po skle, a neví jak se dostat ven. Venku přitom svíti slunce, září tam barvy a fouká vítr. Mohla by si létat, jak by chtěla. Jen to okno ji tu pořád drží! Někde přece musí být škvíra, kudy se dostane z toho fádního, šedivého pokoje ven. Z té osamělosti. A konečně! Tady je! Našla ji. Byl nejvyšší čas. Slunce zrovna zapadá, obloha se krásně vybarvila doruda, ještě si těch barev trochu užije !
( Milena Štráfeldová – O té co si říkala Toyen)