Archiv rubriky: Událost

„Předfilm“ (cca 20 min) – flicker film, studie fenoménu blikajícího světla. Abstraktní film ohledávající nejrůznější jevy spojené s rychlým střídáním světla a tmy. Využívá širokou škálu rytmických struktur a frekvencí, intenzity, interferencí či barevnosti a jejich vzájemných kombinací, které Pramítačka umožňuje promítat.

„Průpravná cvičení“ (cca 25 min) – foundfootage film. Muybridgeovská studie zkoumající zejména fenomén vzniku a rozpadu iluze pohybu a možnosti živé pookénkové reanimace filmového pásu na způsob „kopírovacích filmů“ Martina Arnolda. Podobně jako u Předfilmu jde o studii potenciálu využití komplexních snímkových frekvencí (na rozdíl od klasické metronomické kadence 24 snímků za sekundu).

Pramítačka byla autorem navržena a vytvořena za účelem ohledávat doposud technicky či mentálně nedostupné oblasti filmu, sledovat film jakožto umění artikulace světla, zkoumat povahu vztahu mezi aparátem a jeho „funkcionářem“ a přehodnocovat technické i myšlenkové axiomy kinematografie (snímková frekvence, filmové okénko, záběr, skutečný/iluzivní pohyb, nestandardní filmové formáty, nezvyklé materiály, výtvarné atd.).

Každé tělo definuje jak potenciál – mohoucnost, tak hranice, o-meze-ní svého nositele-obyvatele. Nejinak je tomu i s tělem-aparátem filmovým. Pramítačka je vybavena čtveřicí světel a optických soustav. Umí promítat v širokém rozpětí snímkových frekvencí, které lze vzájemně kombinovat. Samotné prosvětlování může být řízeno elektronicky, kdy je možno plynule měnit délku svitu a délku tmy, optickými snímači čtoucími značky na filmovém pásu anebo pomocí zabudovaného optického cyklického sekvenceru. Je schopná promítat veškeré klasické filmové formáty, ale současně také širokou škálu dalších materiálů jako například obinadla, izolepu, krajky, bublinkovou fólii, pokladní pásky a podobně.

Pramítačka je nástrojem pro ohledávání světelně-percepčních jevů jdoucích za hranice prostého iluzorního napodobování pohybu. Je archeoskopem ohledávajícím vlastnosti filmových pralátek. Je cestou vpřed návratem ke kořenům, do doby prekinematografické, do filmového pravěku.

Projekce se uskuteční v tanečním sálu Avalon (vchod z GAMU).

María Prada je španělská vizuální umělkyně žijící a tvořící v Pontevedře v Galicii. Původním vzděláním je architektka. Volné umění vystudovala na univerzitě ve Vigu, kde v současné době dokončuje svůj doktorandský projekt věnovaný vztahu obrazů a jejich materiálních podpor. V roce 2017 představila praktické výstupy tohoto projektu na své první sólové výstavě. María Prada se zaměřuje na teoretický výzkum a spolupráce s dalšími umělci.

http://mariaprada.es/

Zvířata pobíhající v prostoru, který připomíná skládku a je plný haraburdí, starých ojetých vozů, strojů, bláta a plastu. Otázky „kde to je“ a „proč“ nejsou zodpovězeny. Zvláštní ekosystém. Portrét prostředí. Snový obraz. Demonstrace živočišné energie, nenucenosti. Polarita poetiky a ekologického problému. Galerií poletuje oddrolený polystyren.

Je tu projekce, ovšem schází projekční stěna, která by obraz zachycovala. Projekční situace spočívá v instrukci: Chceš-li vidět promítaný obraz, požádej další lidi, aby ti vytvářeli plátno za pomocí kusů polystyrenu, své kůže a oblečení. Pokud je plátno zvědavé, jak projekční výjev vypadá z dálky, popiš mu ho, nebo si vyměňte role…

Při tomto workshopu účastníci vyrobí jednoduchý zvukový nástroj. Tento nástroj se bude skládat z malého elektrického motoru (zdroje zvuku) a povrchu vytvořeného z kartonu a tlačítek. Jako elektrický motor bude použit krokový motor, který při různých rychlostech produkuje zvukové frekvence podobající se hudebním tónům.

Vytvoříme spolu řídící signál (pomocí časovače 555) a napojíme ho na elektrický pohon. Poté, co dáme dohromady elektrické součástky, si pohrajeme s designem. Výsledný objekt bude elektro-akustický experimentální nástroj.

Workshop je určen studentům uměleckých škol i širší veřejnosti a mohou se ho zúčastnit jak začátečníci, tak účastníci s hlubší znalostí dané oblasti. Účastníkům, kteří nemají vlastní zkušenosti s konstrukcí elektronických přístrojů, mohou být elektronické komponenty poskytnuty již sestavené, aby se mohli více soustředit na design výsledného nástroje. Zkušenější účastníci mohou nejprve navrhnout fungování a podobu elektroniky a až v druhé fázi vnější design.

Marloes van Son se zabývá konstruováním systémů, instalací a nástrojů. Elektromechanické systémy, které vyvíjí, využívají a zkoumají přírodní jevy a běžné spotřebiče. Tím, že všedním objektům dává nový účel, se snaží vytvořit neobvyklé ale přece povědomé zážitky. Množství jejích prací se zaměřuje na vizuální složku, ale zvuk je vždy nedílnou součástí výsledného díla. Její nejnovější projekt „Devices“ se zabývá alternativními elektronickými generátory zvuku za užití krokových motorů, astabilních oscilátorů a programů Arduino jako zdroje zvuku.

Workshop se koná v rámci výstavy „Non-Functioning Functionality“ v GAMU a vyrobené nástroje se stanou po následující dva týdny součástí expozice.

Potvrzení účastníci:

PhDr. Milena Slavická, je historička umění, kurátorka a spisovatelka. Dějiny umění a historii absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté pracovala v Národní galerii. V letech 1990–1996 působila jako šéfredaktorka časopisu Výtvarné umění. Od roku 1999 přednáší na Akademii výtvarných umění. Jako spisovatelka debutovala v roce 2010 knihou Povídky jamrtálské. Společně s překladatelem a filosofem Jiřím Fialou v roce 1996 připravila a vydala publikaci „Vilém Flusser – Moc obrazu, Výbor filosofických textů z 80. a 90. let“ v edici časopisu Výtvarné umění.

Mgr. Kamil Nábělek je teoretik, historik umění a kurátor, vyučuje na katedře dějin výtvarného umění a architektury TU v Liberci. Vilému Flusserovi se věnuje ve své disertační práci.

Mgr. Miloš Vojtěchovský je kurátor, publicista, praktik, historik a teoretik umění. Působí v Centru audiovizuálních studií FAMU. Spoluorganizátor a spoluautor „flusserovského“ symposia „Předpoklady budoucnosti“ v Goethe Institutu v roce 2001.