7. 3. - 24. 3. 2019 (vernisáž: středa 6. března 2019 v 18 h, komentovaná prohlídka: pátek 22. března 2019 v 18 h)
Vystavující: Ivana Pavlíčková, Andrea Pekárková, Vít Svoboda
kurátoři: Viktor Čech
grafika: Jan Slabihoudek
Výstava Ekonomie sluchu klade akcent na nesamozřejmost toho, co se většinou snažíme vnímat jako přirozený stav – tedy recepci zvukových vjemů jako čiré informace, zbavené neustálého připomínání naší přítomné tělesnosti. Snaží se představit poslech jako tělesný a sociální jev, neoddělitelně spjatý nejen s naší biologickou podstatou i individuální sebeidentifikací ale i s mechanismy péče o sebe a komodifikace lidského těla.
Sluch jako jeden z primárních smyslů, jež nám umožňují interakci a komunikaci s okolním světem, je něco, co pokládá většina z nás za samozřejmou nezbytnost. Naše společnost je hluboce zakořeněná v komunikaci sdílením zvukových výrazů a na nich postavené vzájemné interakci. Poslech řeči či hudby je ale jen jednou z mnoha úloh k nimž nám v životě sluchové orgány slouží.
Někdy zapomínáme na to, nakolik je zkušenost zvukových vjemů neoddělitelně propojena s naší tělesností. Fyzičnost našeho pobytu v trojrozměrném světě souvisí i s všudypřítomnou krajinou zvukových vln. Neméně pak také s naším vnímáním rovnováhy a určením polohy těla vůči působení gravitace. I v tomto případě hrají sluchové orgány zásadní roli. Celý život se pohybujeme v makrosvětě zvukových ekosystémů a ekonomie vzájemné výměny informací prostřednictvím zvukových kódů, ale také vnímáme naši vlastní fyzickou přítomnost v nich i pomocí zmíněných orgánů.
Tento výstavní projekt není snahou o nějaké systematické či didaktické uchopení dané problematiky. Je spíše dialogem kurátora se třemi umělci v jejichž tvorbě se vyskytují určité její aspekty. Je jistě ovlivněn i osobní zkušeností kurátora, jenž si díky svému postižení neustále musí uvědomovat specifickou tělesnost slyšení a často nevyváženou ekonomii sociální interakce založené na zvukových vjemech.
Andrea Pekárková v rámci svého projektu „Recreation / Virtual Wellness“ již delší dobu rozvíjí otázky tvůrčí terapie problémů spojených se současnou technologickou civilizací a různých forem psychické hygieny. Jejím hlavním
výrazovým prostředkem se stalo grafické vyjádření prostřednictvím aktuální digitální vizuality.
Vít Svoboda v nekonečné řadě svých figurativních kreseb a akvarelů jde naopak cestou neustálého ohledávání tělesnosti výtvarného vyjádření i jeho vazeb na vlastní identitu. Ne náhodou se v radě z nich objevil právě motiv ucha a slyšení jako zásadního momentu naší tělesné zkušenosti.
Ivana Pavlíčková ve své tvorbě stojí na průniku dvou zdánlivě protikladných výtvarných světů. Na straně jedné stojí předmětná a s materiálem neoddělitelně spojená práce s keramikou, na straně druhé pak naopak virtuální svět počítačové 3D grafiky. Stejně jako se ale v dnešním světě tyto dvě roviny neustále prolínají, třeba při naší interakci s dotykovými rozhraními, tak i v její práci dochází k neustálým přesahům mezi smyslnou konkrétností předmětu a
jeho iluzorností. Zde reaguje na vnímání ucha jako orgánu spojeného s momentem fyzického kontaktu, smyslnosti a osobní hygieny. Tedy něčeho, co nám neustále připomíná že slyšení není jen abstraktní proces.
fotodokumentace Oskar Helcel
