Lucidní plochy 

Studenti*ky ateliéru Multimédia Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni.

Výstava v Galerii AMU se soustředí na strategické „rozbíjení“ promítaného obrazu a jeho plynulé přesahování do prostoru. Kurátorská koncepce zdůrazňuje vycházení z tradičního rámu a transformaci videa do architektury výstavního prostředí, čímž vznikají nové „odrazné plochy“ a perspektivy pohledu. 

Prezentovaný soubor děl zahrnuje práce, které vznikly v období, kdy studenti*ky pracovali*y jednak s vlastním autorským konceptem, tak i s tématem noci. Právě fenomén noci a její sociálně-kulturní implikace poskytuje inspiraci pro videa, v nichž se kromě formálních experimentů s obrazem objevuje i tematická reflexe noční atmosféry a jejích ambivalentních významů.  

„Noc byla dlouho podezřelá coby doména vyděděnců a fantomů, zatímco dnes je tlačena rozšířit možnosti práce a výroby.
To, čeho se víra, stát a kapitál bojí nejvíc, je příslib a nebezpečí, které se ukrývá v beztvarosti temnoty: stáhnout se do čisté samoty spánku a nesmyslnosti snů; červenat se čistým nadšením z tance a pomíjivým přátelstvím na rave; nechat si naše hranice rozostřit mumláním duchů či nebeskými znameními.
Potřebujete si odpočinout od tyranie slunce? Pak zapalte svíčku, čelovku, světlici – cokoliv kromě telefonu –, popadněte výtisk a následujte nás do noci.“ (Spike Magazine, č. 78) 

Výstava také rozvíjí situaci dne jako inverzi noci. Střídání denních rytmů však nemá jasně vymezené hranice. Nevíme od kdy do kdy spíme nebo bdíme, máme lucidní sen, prožíváme spánkovou paralýzu, či „halucinujeme“ v rámci denního snění.  

Výstava je členěna do několika celků: první část vybízí ke kontemplaci nad ambientním vyzněním denního cyklu a závěrečná část pak přináší díla zasazená do simulované noční kino situace. Prostor mezi nimi je přechodem, rozmlženou hranicí, hybridní situací. Jako diváci tak vstupujeme do dialogu mezi plošnou reprezentací a imerzivním prostorovým zážitkem, do kterého se noříme, spíme, bdíme.